Neváhejte mne kontaktovat +420 737 143 021
Sledujte mě na sociálních sítích

Můj Blog

Novinky z mého života

Nosící konference v Budapešti

Byla jsem v centru pulzující Budapešti, cítila jsem mohutný Dunaj a viděla jeho kousíček na konci ulice, byla by to tam určitě krásná procházka 🙂 … avšak dala jsem přednost plnému soustředění na nosící konferenci, kterou společně organizovali tři maďarské školy nošení.
Konference měla certifikát pro vzdělávání zdravotnických pracovníků, takže zdravotní sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuté, lékaři a další profesionálové pracující s kojenci a jejich rodiči získali kredity.
V publiku tedy sedělo vedle rodičů mnoho lektorek nošení a právě i zdravotníků.
Červenou nití všech přednášek byl popis často až zázračných efektů nošení, tedy tělesného kontaktu a blízkosti, na matku a dítě. A konfrontování individuálního přístupu s rutinními postupy, tj. tělesný kontakt versus technické výdobytky, jako je inkubátor a separace. V této souvislosti byla velmi posilující přednáška Tiny Hoffman o zavádění nošení miminek v nemocnicích a přímo na pódiu ukázka, jak se nosí miminka s váhou menší než 1800g. Zdůraznila důležitost bezpečné vazby, jak ji známe podle Harlowa. Inkubátor vznikl v době, kdy vládla myšlenka, že miminka potřebují jen jídlo a teplo. Neustálé rozšiřování tělesného kontaktu mezi miminkem a matkou již v porodnicích a při intenzivní péči o nedonošená miminka je důležité pro jejich další zdravý vývoj. Zavádějí se šátky a nosítka na oddělení, k dispozici jsou tzv. bondingtopy, pro bezpečné klokánkování. Na neonatologiích vznikají pokoje, kde je vedle inkubátoru postel, ve které může být maminka s miminkem. Ke klokánkování se jí přistaví zrcadlo, aby pořád viděla, jak se jejímu předčasně narozenému miminku vede. V této přednášce byly uvedeny příklady klokánkování a nošení z různých nemocnic světa.
Rosie Knowles, autorka knihy Carrying matters (která byla přeložena do maďarštiny a na konferenci pokřtěna) měla přednášku “Nošení tvoří šťastný mozek”, mj. popisovala i mechanismy, ve kterých nepříznivé zážitky z dětství ovlivňují zdraví a pohodu po celou dobu života. Zdůraznila důležitost láskyplné náklonnosti rodičů k dětem, který se projevuje vyplavováním oxytocinu, hormonu bondingu a spojení. A nošení je také projevem lásky, která dává základ pro celý další život. “Every loving touch produces oxytocin.”
V přednášce Nošení a pohybový vývoj bylo opět zdůrazněno, jak moc miminka potřebují dotek, blízkost a pohyb, jak potřebují prožitek být nesen, protože to všechno pomáhá uvolnění a odstranění stresu. Že nošení nemá negativní vliv na vývoj dítěte a naopak kriticky se hodnotilo oblečení, např. tvrdé kalhoty (džíny), které omezují volný pohyb miminka a rutinní doporučení pokládat miminko na bříško v době, kdy se ještě samo na bříško dostat nemůže. Zároveň bylo na dotaz z publika konstatováno, že se může vyskytnout případ, kdy je pokládání na bříško na místo i dříve, ale je nutný právě individuální přístup a hodnocení situace daného miminka.

Druhý den Bernadett Berecz, organizátorka celé konference a trenérka školy nošení Beli Buba měla přednášku s názvem “60 miliónů let stará móda? Nošení je naše evoluční dědictví.” Ukazovala mláďata napříč celou živočišnou říší, která jejich rodiče nosí různými způsoby: želvy, pavouci a škorpióni na těle, krokodýli, ryby, psy, hyeny a kočky v tlamách, tučňáci, labutě, kachny na těle, létající veverky na těle, lenochodi na zádech a hlavně savčí mláďata opic a dalších nošenců, se kterými jsou tělesně příbuzná i naše miminka. Závěrečný citát této přednášky zněl “This is the sling that makes us humans.”

Pro mě osobně bylo nádherné velmi vřelé přijetí od Bernadett Berecz (na fotce v brýlích nade mnou) a náhodné? setkání při prvním obědě s Katkou - porodní asistentkou (na fotce vlevo nade mnou), která mluvila i slovensky! Shodly jsme se, že přitažlivost funguje vždycky! Katka mi pomohla s překladem základních věcí a některých momentů z přednášek, protože má angličtina je fakt chabá 🙂 A na závěr mě nasměrovala na náhradní bus za metro, který se mi na mapách vůbec nezobrazoval! Ona totiž byla zavřená stanice metra u nádraží a já celé sobotní dopoledne přemýšlela, jak se na to nádraží dostanu 🙂
Takže ještě i tady, Katko, velké díky za Tvou společnost a pomoc!

Stánků tentokrát mnoho nebylo, asi celkem šest, prolítla jsem je v rychlosti, déle jsem se zastavila jen u dvou: u Neko a Ergobaby, u obou jsem si vyzkoušela jejich nosítka a přátelsky jsme si popovídaly, co mi moje angličtina dovolila 🙂

Byly to intenzivní dva dny plné nošení, na závěr jsem se nemohla nevyfotit s maďarskou vlajkou a hurá na autobus, který měl nemilých 80 minut zpoždění, takže do Prahy jsem přijela v půl druhé po půlnoci 🙂

Bylo to krásné! Nošení zdar!

Mrkněte na mé další články …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *