Milí příznivci!
Deset let niterně prožívané předsudky vůči nošení v šátku se s nástupem dětí do školy proměnily v niterně prožívaná dogmata při vzdělávání. Uvědomuji si to zesíleně diky karanténě, v tomto smyslu za ni opravdu děkuji 🙏
Medicína a pedagogika - dva obory, které mě provázejí životem. Jako dítě jsem do 5,5 let strávila minimálně stejně času doma jako v nemocnicích a léčebnách. Ani pak, během základní školy mě medicínské zásahy neopustily v podobě depresivně prožívaných zákazů v rámci tělocviku a úplný zákaz atletického kroužku.
Ta medicínská omezování pohybu se mi natolik vryla pod kůži, že když jsem se dozvěděla, že nemám nosit své dítě v šátku, nehodlala jsem se již podvolit a pustila se do hledání argumentů.
Medicína a fyzioterapie vykazují vůči intenzivnímu mnohahodinovému nošení miminka v šátku stále mnoho obav, zapojení nošení a nepřetržitý tělesný kontakt s maminkou se miminkům na neonatologiích umožňuje zatím vlažně, nacházíme jen ojedinělé příznivce z řad lékařů, veliké díky za ně!
Podobně pedagogika vykazuje řadu dogmat, která mají s přirozeným učením a zdravou myslí pramálo společného.
Rezonuje ve mě, že pedagogika jsou jen “triky, jak motivovat k věcem, které zrovna dítě nechce a nepotřebuje”.
Kriticky se nahlíží třeba na vyvolávání: Buď se dítě třese, aby ho nevyvolali, když neví, a nebo si přeje, aby ho vyvolali, když ví”. Vzácně se vyvolání děje v ten pravý okamžik.
Přidávám foto z května 2010, kdy jsem na pár dnů podlehla vnějším strachům 😱 a nosila pětiměsíční dítě v kolíbce 🍃
A také aktuální foto duben 2020 ✨
Přeji Vám klid a mír na duši 💕
#nosenivsatku#seberizenevzdelavani#nosenijeterapie#oporaprotelo#vyzivaprodusi#konecvyvolavani#konecrozdelenidotrid#znamkovanijeout
.