Vážení a milí příznivci nošení!
V knize Miminka v rovnováze - nošení podle poznatků fyzioterapie se mj. dočteme, že “Potřeby všech dětí se na celém světě podobají… Neexistuje však celosvětová shoda na tom, jaká výživa je přiměřená, kolik tělesného kontaktu se má dítěti poskytnout. Nejvíce rozdílné názory panují v otázkách vzdělávání a výchovy.”
V této souvislosti si dovoluji s Vámi sdílet, s jakými komentáři jsem se vzhledem k výchově svých dětí setkala. Nejprve, že je příliš nosím a nyní, že jim příliš povoluji. Tato kritická slova jsou pro mě podnětem k zamyšlení, zda jsem opravdu na správné cestě. Jsou pro mě důležitá, protože díky nim si stále více uvědomuji, že každé slovo a každý čin nejen směrem k vlastním dětem se mi mnohonásobně vrátí, ať v dobrém, či ve zlém. Podle toho, jak byl zamýšlen:
V knize Miminka v rovnováze - nošení podle poznatků fyzioterapie se mj. dočteme, že “Potřeby všech dětí se na celém světě podobají… Neexistuje však celosvětová shoda na tom, jaká výživa je přiměřená, kolik tělesného kontaktu se má dítěti poskytnout. Nejvíce rozdílné názory panují v otázkách vzdělávání a výchovy.”
V této souvislosti si dovoluji s Vámi sdílet, s jakými komentáři jsem se vzhledem k výchově svých dětí setkala. Nejprve, že je příliš nosím a nyní, že jim příliš povoluji. Tato kritická slova jsou pro mě podnětem k zamyšlení, zda jsem opravdu na správné cestě. Jsou pro mě důležitá, protože díky nim si stále více uvědomuji, že každé slovo a každý čin nejen směrem k vlastním dětem se mi mnohonásobně vrátí, ať v dobrém, či ve zlém. Podle toho, jak byl zamýšlen:
“Parchanti rozmazlení!”
“Nemají žádné hranice!”
“Dobře je vedeš!”
“Jste jak mula, jak je taháte!” (čtyřletá na zádech, pětiletý v kočáře)
“To bys neměla, je takhle nosit!”
“Je nesystémová, to má z Vás!” (učitelka dcery v první třídě)
“Dělají si z Tebe dobrý den!”
“Jsou šikovní!”
“Ty je necháváš takhle na volno?!”
“Neměla bys je tolik poslouchat!”
“Je dobrý herec, baví nás!”
“Nepozdraví!”
“Neděkují!”
“Tvůj syn bude pro druhé obohacením!”
“Jednou se Ti to vymstí, jak je vedeš!”
“Líbí se mi, jak je vedeš!”
“Krásně zpívá!”
“Vy jste teda matka!”
“To snad není možný!”
“To Vám může kdo chce, co chce nakukat, když neznáte základy gravitace!”(fyzioterapeutka odpůrkyně nošení)
“Ta holka je pracovitá, vnímavá a chytrá!”
“Zůstanou Ti na krku!”
“Neosamostatní se!”
Milí přátelé!
S těmito rozporuplnými větami jsem se musela od narození svých drahých dětí vyrovnat.
Vyrovnávám se s nimi stále.
V sobě mám bezpočet pochybností, zda je vedu dobře.
Přeji si, aby z mých dětí vyrostli samostatní, zodpovědní a šťastní lidé, aby si uměli poradit s nejtěžšími mezilidskými vztahy.
Snažím se je doprovázet podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Cítím s nimi neviditelné jemné propojení, které mi velí, abych osmileté zvedla tu rukavici, když jí spadne, abych desetiletému připravila šťávu, kterou si přeje, i když to umí sám, a i když mi pak, vy bližní, kteří to vidíte, zděšeně řeknete, že jim posluhuju, že se mi to vymstí a že je zničím.
Zároveň však se mnou nejste stále a nevidíte, kolikrát je vedu k samostatným činnostem, jak je učím zdravit, děkovat a být zdvořilí.
Všechny situace s nimi probírám, aby jim dávaly smysl, aby věděly, co mohou cítit ostatní lidé, proč, kdo a jak asi reaguje, vysvětluji ji jim, co svými činy mohou způsobit.
Dávám si pozor, jakými slovy k nim mluvím, vyhýbám se úspěšně hanlivostem a urážkám ve všech situacích.
Snažím se vyhýbat křiku, to mi jde ze všeho nejhůř.
Možná je to málo … Čas ukáže. Brzy budou plnoletí … Jako mávnutím proutku…
Mám vás všechny ráda!
Iva