Milí příznivci!

Přesně před deseti lety v jarních dnech se ke mně dostala německá kniha Miminko se chce nosit (Ein Baby will getragen sein). Přečetla jsem ji jedním dechem a jala jsem se ji překládat 🙂 fakt jsem ji celou přeložila, ale moje čeština byla naprosto nesrozumitelná, takže celé asi dvou měsíční úsilí k ničemu 🙂 Ale o tom jsem nechtěla psát 🙂

V knize jsem se dočetla, jak je důležité mít miminko u sebe na těle, jak je důležité je nosit, kolik vjemů získává na celý život. Nádhera, vše mi zapadalo do sebe!
V té době jsem svého čtyřměsíčního synka nosila v šátku od jeho tří týdnů, nepotřebovala jsem se ptát, jak dlouho ho nosit, prostě jsem to měla jasné - nošení v šátku, kočárek, postýlka, vše fungovalo.

Avšak kniha Miminko se chce nosit mě rozhodila! Určitě nosím málo! Každá minuta se počítá! Úplně jsem se od sebe odpojila a nastala situace: Mám perfektně navázané spící miminko, stojím v uklizeném bytě, kde je všechno hotovo a normálně bych si šla lehnout a dítě položila vedle sebe a krásně bychom odpočívali!

Zděšeně jsem si sedla na gauč a říká si, co teď? Číst si? Dívat se jen tak do zdi? Nemám do čeho píchnout! Dítě je u mě v šátku, ale já si chci jít lehnout! Chci dítě odvázat ale přece ho mám pořád nosit, jak se píše v knize! Nosit x odvázat… smyčka v hlavě… nevím, jak dlouho to trvalo, než mi došlo, že opravdu nonstop mít na sobě dítě nedokážu! Že to prostě není možné a že se počítá i to, že spí vedle mě, nebo, že vůbec spí v postýlce, odložený po nošení v šátku, a já se mohu věnovat sobě či jiným činnostem.

Dnes vím, že to bylo setkání s poučkou (“nošení je životně důležité”) a že jsem se nechala vykolejit, přesto, že je to poučka výborná a prospěšná!

Tak jsem se hned po ránu pro Vás vyfotila s druhým vydáním knihy Miminko se chce nosit u nás na balkóně a nade mnou se suší rouška 🙂
Přeji Vám krásný den a ať se Vám volně dýchá!
Iva