Milí příznivci,

tento text s nošením v šátku souvisí jen tak, že obě moje děti jsem intenzivně v jejich prvních měsících a letech života nosila.

Dnes jim je 8 a 10 let.

Momentálně jsem s nimi doma a chci se s Vámi podělit o zkušenost a poznání, že děti opravdu nepotřebují chodit do školy. Že potřebují ke svému učení dobré průvodce a podněcující prostředí.

Čím více jsme doma bez školy, tím více vidím, jak se děti učí samy a rády. Lukáš (10 let) se naučil od Vánoc, dostal totiž knihu komiksů Malované dějiny Evropy, za tři měsíce ji čte už počtvrté. Zajímá ho psychologie Hitlera a Stalina, kdy se staly zlými, kdy ještě byli klidní (sleduje videa s jejich proslovy) sleduje dokumenty, názorná videa. Umí všechny evropské vlajky, ví, že Rusko se nedá dobít (Napoleon, Hitler). Ví, že se podepisovaly dohody a nedodržovaly se.
Učí se historii České republiky, Slovenska, Polska, Ruska. Historii bankovnictví a spekulací, kdy začala lidi do činů (práce) hnát jen chamtivost a touha po penězích. Kdy opustili víru ve Stvořitele a víru v nutnost harmonie a vyrovnání.
Do toho i hudba, momentálně u nás jede úderná píseň z doby občanské války v Rusku “Krasnaja armija vsekh silnej”. Tak řešíme, k čemu měli písně povzbuzovat a čemu lidé věnovali energii a proč.
Stíháme toho tolik, co já jsem za celou školní docházku v dějepisu ani v hudbě nestihla… Všechny poznatky, které jsem se učila jen kvůli známce, vyprchaly…
Lukáš se neučí kvůli známce, ale protože je těmito jevy fascinován a to je pro jeho vývoj myslím nejlepší.

Doma máme čas probírat všechny jevy, které život přináší.

Zatím jsme na domácí výuce jen čtrnáct dnů, uvidíme, jak to bude dál… 🙂