Budou mě z nošení bolet záda?

Odpověď je jako vždy u šátkování individuální. Platí, že čím je dítě navázáno výš a pevněji na těle nosiče, tím je nošení pohodlnější. Současně i zde musíme brát v úvahu, že každému je pohodlná jiná těsnost a jiná výše navázání. U některé matky se zdravotními potížemi se zdá, že nošení pro ni bude extrémně zatěžující a ukáže se pravý opak, nošení dítěte v šátku vedlo k odstranění jejích potíží1
Těžiště u sebe
Při nošení v šátku jsou těžiště matky a dítěte u sebe, což je méně namáhavé než nošení dítěte na rukách bez pomůcky. Šátek působí jako zpevňující korzet. Ha, zátěž!Ano, dítě v šátku představuje pro tělo zátěž a zdálo by se, že tedy musí zákonitě z nošení bolet záda. Avšak mnohé matky, které nosí své dítě v prvních měsících jeho života mnoho hodin denně vypovídají, že to pro ně bylo spásné řešení a nečinilo jim to žádné potíže! Jiná matka vydrží pár minut denně a musí dítě odvázat, protože již pociťuje zátěž jako nepříjemnou. Platí, že i při nošení posloucháme své tělo. A také sledujeme techniku úvazu, zpravidla je potřeba úvaz dotáhnout a šátek upravit tak, aby byla váha dítěte rozložena na co největší plochu.Nikdo Vám předem neřekne, jak budete nošení zrovna Vy zvládat. A také nikdo zvenčí nemůže tvrdit, že nošení pro Vás představuje zátěž, ačkoliv to tak pro něj vypadá. 

Vědecký experiment
Zátěž v podobě dítěte na těle matky se stala předmětem vědeckého zkoumání. Na Prešovské univerzitě na katedře fyzioterapie zkoumali, jak reaguje tělo matky na nošení dítěte. Porovnávali se zátěží při vození dítěte v kočárku a při nošení na rukách.2Přístroj pomocí sond umístěných na páteři zaznamenával reakce kostních struktur na tyto tři druhy zátěže. Předmětem experimentu byla matka bez jakýchkoli zdravotních problémů a její šestiměsíční dcerka, která vážila 8 kg. Výsledkem tohoto experimentu je, že nošení na rukách je zátěž pohybového aparátu podstatně vyšší než při nošení v šátku. Současně bylo zjištěno, že při nošení matka kompenzuje zátěž zvýšenou lordózou bederní páteře, vyrovnává tak posun svého těžiště. To je fakt,který můžeme bez problémů přijmout a vzít ho za objektivní. Ovšem, každá matka je jiná, a každá bude kompenzování svého těžiště vlastním tělem vnímat jinak. Doporučení této studie, resp. nedoporučení nošení ženám, které mají potíže s bederní páteří, však z výše zmíněných důvodů podle mě není na místě.  

Vlastní zkušenost
Přidávám osobní zkušenost. Mám od malička skoliózu páteře a o pár cm kratší nohu jako důsledek léčby luxace kyčelního kloubu. Začala jsem svého prvorozeného syna nosit v šátku hned jak to šlo, ve třech týdnech jeho života, nošení mi přinášelo velkou radost a také úlevu mým zádům oproti nošení na rukách. Někdy se stalo, že po hodině nošení v šátku už se začínala záda ozývat, ale vždy jsem to zvládla buď úpravou úvazu, nebo odložením dítěte.Zpětně vím, že přílišnou zátěž jsem si způsobila svou domněnkou, že musím nosit své dítě co nejvíc. Stala jsem se typickým příkladem člověka, který se řídí poučkou zvenčí a přestal vnímat sám sebe. A takový člověk hledá potvrzení svého chování vnější autoritou. Vydala jsem se tedy ke ortopédce s otázkou, jak nošení dítěte zatěžuje moje tělo a jestli to na něj bude mít následky. Ajajaj – byla to pro mě připravena trpká zkušenost, která mě poučila, že žádné poznatky zvenčí neplatí pro všechny stejně.  

S Vašimi diagnózami!
Jak vypadala tato moje poučná zkušenost? V ordinaci mě paní doktorka vyšetřila a vyslechla si, jaké potíže jsem v dětství prodělala. Náhle se prudce odstrčila na kolečkové židli od stolu a vykřikla: “Vy jste teda matka! Vy nosíte své dítě! S Vašimi diagnózami!! Vždyť si ničíte páteř!” Opravdu byla rozezlena, já před ní stála ve spodním prádle, styděla jsem se a připadala jsem si jako zmoklá slepice. Paní doktorka hned začala předepisovat léky na bolest, které nutně potřebuji.Mezitím už jsem se mohla obléknout a dostat se zpět sama k sobě. Předepsané léky jsem odmítla, ubezpečila jsem paní doktorku, že znám své tělo, že bolesti páteře i kyčlí mě provázejí celý život a umím si s nimi poradit sama. Vždy jsou pro mě signálem, že se mám zastavit. Pro ni to ovšem nebyl argument, znovu mi tvrdila, že mě jistě začnou nesnesitelně bolet záda, že se nebudu moci postavit a že léky rozhodně musím brát a taky je mít pro případ, až se nebudu moci hnout. A že rozhodně musím přijít za půl roku na kontrolu.Už jsem se tam neukázala a léky z lékárny nevyzvedla. Zpětně jsem pak byla paní doktorce vděčná za tuto lekci! Donutila mě k tomu, že jsem začala nosit v šátku tak, jak jsem zvládala. Někdy na pár minut denně, někdy na pár hodin. A vždy když se záda začala ozývat jsem věděla, že zase přestanou. Našla jsem si svou míru nošení v šátku. 

Objektivní závěr neexistuje

Pokud Vám dává nošení dítěte v šátku smysl, třeba začnete nosit a postupně zjistíte, jaká doba nošení vyhovuje Vaší páteři. Třeba nakonec zvolíte prosté nošení na rukou místo šátku – i takové matky jsou. Navzdory “objektivně” větší zátěži, je to pro ně pohodlnější. A nebo najdete v šátku svou pevnost úvaz, svou frekvenci nošení, zjistíte, jaký způsob potřebuje Vaše dítě.  Na této cestě ať Vás provází vlastní klidná mysl a podporující okolí. 

Iva Gondeková 

Nebolí Vás z nošení záda?

DYNAMICKÁ ANALÝZA POHYBOVÉHO SYSTÉMU MATKY PRI NOSENÍ DIEŤAŤA V ŠATKE